Tuzex byl jako sen

Bon neboli poukázka do prodejny, do které jste s korunou vstoupili naprosto zbytečně.
Prodejna se jmenovala Tuzex a byla snem každého, bez ohledu na věk.
·        Mladí tu sháněli rifle, kosmetiku, elektroniku.
·        Starší ročníky doufali koupit v Tuzexu auto zahraniční značky.
O to právě šlo. Zahraniční zboží. To, co jste v běžném obchodě nekoupili, to tady vyzývavě zíralo z regálů. Jen mít ty bony.
německé bankovky
Jak k nim člověk přišel? Dvěma způsoby.
o   Pokud někdo z rodiny pracoval v zahraničí a plat mu byl vyplácen ve valutách, v Československu mu je vyměnili za poukázky do Tuzexu. Vymyšleno to bylo dobře. Aby si lidé nehromadili valuty, tak je stát tímto způsobem z jejich peněženek odčerpával.


Od koruny ke korunám

Druhá cesta byla trochu složitější a také nebezpečnější. Je to ta cesta, o které byla řeč na začátku. Odebrat se večer na Václavské náměstí.
A nejen tam se vyskytovali zvláštní lidé
–         většinou mladí
–         moderně oblečení muži
–         vyhlížející kupce.
Václavské náměstí v Praze
Nazývali se veksláky.Většinou měli úspěch.
·         Vzhledem k tomu, že ti šikovní a nebojácní si vydělali za jeden večer, co dělník za měsíc, nepotřebovali chodit do zaměstnání.
·         To byl v socialismu kámen úrazu.
·         Ale i to se dalo vyřešit ke spokojenosti tří stran.
–         Náš vekslák si zařídil zaměstnání, většinou jako noční vrátný, uklízeč.
–         Prostě tam, kde nebyl moc na očích.
–         Zaměstnal místo sebe například nějakou důchodkyni.
–         Za mlčení jí mohl ještě něco přidat.
·         Třetím spokojeným byl stát. Nemusel řešit příživníka.
obchod s džínami
Jak vekslák, k bonům přišel?Tak trochu kruhovitým způsobem. Počkal na autobus turistů v Německa, kteří si za hranicemi potřebovali odskočit.
1.     Dal jim lepší kurz na jejich marku.
2.     Marku vyměnil v bance za bony.
3.     Bony prodal na ulic v poměru 1:5. Bankovní kurz byl 1:1.
4.     A získal zpět koruny, rozmnožené pětkrát.
To za to riziko stálo, nemyslíte?